OBEC PŘÍLUKA

Paměti bývalého velitele V. Cibulky K 70. výročí hasičského sboru v Příluce

V roce 1926 byly jíž v sousedních obcích založeny sbory dobrovolných hasičů a byly vybaveny výstrojí i výzbrojí, jen v Přiluce stále ne. Byla svolána schůze a zvolen výbor, ve kterém byl starostou bratr Emanuel Vranický a místostarostou bratr Václav Cibulka Velitelem byl Josef Karal mladší, pokladníkem Václav Votroubek a jednatelem František Klimeš. Hned na ze začátku byl založen odbor žen.

Práce a starostí bylo hned nad hlavu. Jak sbor vybavit, jak a kde umístnit zbrojnici, jak opatřit výstroj a to nejdůležitější, jak opatřit finance. Všechny tyto přípravy si vyžádaly delší dobu, než jsme se dočkali celého vybavení : moderně vybavené stříkačky, potřebné délky hadic ( 300 metrů), nejdůležitější výstroje a zbrojnice. To všechno v úhrnné ceně asi 65.000 Kč, na kterýžto obnos byla uzavřena výpůjčka u záložny v Nových Hradech. Po zkoušce stříkačky dne 8. září 1927 jsme ji počátkem listopadu převzali do vlastnictví a ubytovali ve zbrojnici, kterou jsme si svépomocí vybudovali. Sbor tedy byl založen, ale největší starost byla s umořováním dluhu. Počáteční dluh byl přesně 59.760 Kč. A jak se pomáhalo od dluhu? Dělalo se co se dalo. Veškeré zábavy, podniky v roce, plesy, silvestrovské zábavy, ostatkové merendy, brány o svatbách, zřeknutí se honebního poplatku ve prospěch hasičů atd. To všechno muselo dát koruny a ty pak všechny šly do hospodářské záložny v Nových Hradech, aby uhradily úroky a alespoň něčím umořily dluh. To byly opravdu veliké starosti, které musel sbor na svých bedrech nést. Kolik to bylo upomínek ze strany nedočkavé záložny a kolik obnovených směnek a ručitelských podpisů. Na to se já, Václav Cibulka jako žijící pamětník a jako pokladník sboru, velmi dobře pamatuji. Podpory z věcného fondu byly velmi malé, nestačily ani na úrok. Všechno to trvalo mnoho let než si mohl sbor oddychnout z takové situace. Za vším tím byla ale radost z vykonané práce. Největší radost jsme měli z prvního a zárověň bohužel z posledního veřejného vystoupení v roce 1928. Bylo to okrskové cvičení a to jsme byli opravdu na vrcholu své slávy. To byl v Příluce slavný hasičský den. Za ním stálo mnoho a mnoho přinesených obětí od bratří a všech místních občanů.

Program cvičení byl :

• vítání hosti u zbrojnice při řízné tržecké hudbě pana kapelníka Štarmana,
• poplachové cvičení na čislo popisné 5,
• slavnostní průvod,
• slavnostní projev župního velitele bratra Ferdinanda Kurze,
• cvičení sekyrkové - bratři,
• cvičení s tlumicemi - sestry,
• skupinové cvičení na žebříku - hasiči z Makova,
• skupinové cvičení bratří a sester z Příluky.

Na ukončení byl večer pořádán věneček. Počasí akci přálo a tak dopadlo vše k plné spokojenosti. Sekyrkového cvičení se zúčastnilo z Příluky 16 bratří, z Chotovic 8, ze Suché Lhoty 4, z Pekel 8, z Olšan 8, z Jarošova 7 a z Makova 11. Sester cvičilo 28. Skupinové cvičení bratří a sester bylo potom předvedeno ještě v Dolním Újezdě a v roce 1929 v Jarošově.

A teď něco o funkcionářích sboru. Prvním starostou sboru byl Emanuel Vranický až do roku 1935, potom Josef Macák 17 roků, dále Václav Cibulka ml. 9 roků, Jan Vávra 10 roků a 2 roky František Hlaváč. Potom ho znovu vystřídal Václav Cibulka, dále Bohumil Karal a Josef Matejsek. V jednatelství působil František Klimeš 10 roků, Josef Matejsek 2 roky a dlouhou dobu Oldřich Šplíchal. V roce 1950 byl ustaven při sboru divadelní odbor pod vedením agilních členú Václava Brůny a Václava Cibulky. V roce 1965 byl zvolen předsedou sboru bratr Josef Halousek a tuto funkci vykonával do roku 1969, kdy byl zvolen předsedou Jaroslav Karal z č. p. 12. Bratr Halousek pokračoval ve funkci strojmistra a hospodáře, které se velmi svědomitě věnoval.

A co říci o účasti při hašení požárů? První zásah sboru se uskutečnil v r. 1933, kdy hořelo u Josefa Boučky č.p.13, dnes u Havlíků. Z dalších požárů to bylo č. 28 Jana Kopeckého,č. 29 Václava Kusého, č.30 Josefa Doležala a jeden z posledních požárů č.56 Jana Vávry. Pokud se týká požárů v okolních obcích, zúčastnil se náš sbor 2 x požáru v Doubravicích, v Javorníčku, v Leštině, v Suché Lhotě, v Nové Vsi, v Nových Hradech a v Mokré Lhotě. Posledním velkým zásahem byla účast na požáru v Nových Hradech v roce 1971, kdy hořelo Táborkovo a později v témže roce v novohradském zámku.

Členstvo se svým velitelem bylo vždy připraveno zasáhnout. Toho všeho bylo možno docílit jen díky dobré přípravě a účastí při poplachových a technických cvičeních.

To je vše co si já jako zakládající člen a pozdější velitel sboru pamatuji. Vzpomínán na všechny bratry a občany, kteří pomáhali a těm, kteří se dnešních dnů nedožili, přeji klidný odpočinek. Všem současným členům zdejšího sboru přeji, aby se jim vše dařilo tak jako nám. Doufám, že všichni budou žít v naší tradici podle starého hasičského hesla : "Bližnímu k ochraně, vlasti k obraně a sobě ku cti ".

Václav Cibulka
V Příluce 11.5.1996, + 24. 6. 1996.